Jednou z mých oblíbených povídek, které jsem četla, je Bet, kterou napsal slavný ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov. Podrobně popisuje dobrovolné uvěznění mladého právníka v jedné místnosti na patnáct let, což je výsledek sázky mezi právníkem a bohatým bankéřem o to, zda je trest smrti lepší nebo horší než doživotí ve vězení. Je to pěkná literatura od úžasného autora, ale vždycky, když ji čtu, vždycky se divím, jak se ten mladý právník dokázal dobrovolně uzavřít na tak dlouhou dobu. Až nedávno jsem konečně pochopil, jak to právník dokáže, aniž by se zbláznil – je stále zaneprázdněný.
I v těchto neobvyklých časech se mi nějakým způsobem podařilo zůstat značně zaneprázdněná, téměř až příliš zaneprázdněná. V normálnějších časech by se mi to asi nelíbilo, ale právě teď jsem docela rád, že tomu tak je. Po počátečních zádrhelech při přizpůsobování se distančnímu vzdělávání se mnoha mým profesorům podařilo vytvořit podstatné učební osnovy, které lze sledovat bez ohledu na to, zda jsou třídy prezenční nebo online.
Spolu s vylepšenými učebními osnovami se nyní mnoho tříd může pochlubit také přísnějšími a užitečnějšími domácími úkoly, které mi pomáhají dát pocit, že se v těchto časech stále něco učím (a dostávám něco ze svých peněz). Kromě úkolů také pokračujeme v práci na našem semestrálním projektu, dokumentárním filmu o místním pivovaru, a zároveň rozvíjíme další projekt specificky zaměřený na dopad koronaviru na místní komunitu.
Mimo své školní povinnosti mám také své vlastní návyky a projekty, kterými vyplňuji většinu svého volného času. Třikrát týdně hodinu cvičím, každý den se hodinu učím česky a píšu scénář pro osobní projekt, což mi dokáže vyplnit většinu zbytku dne.
Být zaneprázdněný a produktivní je v těchto časech nejen zdravá věc, ale také dobře využít čas, který máte k dispozici. Dělat něco, bez ohledu na to, jak nepatrné se to může zdát, ukazuje, že máte alespoň nějakou kontrolu nad sebou a situací, ve které se nacházíte. Tak přestaňte číst tento hloupý příspěvek na blogu a dejte se do práce!