Since I came to Prague to study the Czech language, I knew it was going to be a big challenge for me, but something that I would definitely enjoy. It all starts since my mother tongue is derived from Latin and Czech is derived from Slavic and boy, what a great adventure!
Ahoj, jmenuju se Angeles, jsem z Mexica!
Hi, my name is Angeles. I am from Mexico!
From learning how to pronounce the vowels and consonants that are not in my alphabet, to the grammar rules that at first seemed difficult to memorize. To this is added that each day is a new topic. In the beginning, I was demotivated because I arrived with the expectation that it would be simple because it was easy for me to learn to speak English ... but a Slavic language is totally different.
Learning Czech allowed me to get closer to culture and learn about the culture. I do not speak the language fluently, but every day I study and practice because I know I can and it is only a matter of dedication. My experience learning a language that sounds so exotic to my ears, so complex, has led me to want to know more and that some phrases or words do not carry vowels causes emotion. Know that at the beginning I could not pronounce it and that now, although my pronunciation is a little awkward, I can. That this is the result of my effort, something that little by little I notice when I go on the street and read the ads, the names of the businesses, I hear little fragments of people talking that pass by me ... Because I remember when I arrived I had to translate everything on Google and I was sad to ask something and not know what they were going to answer because I did not understand.
Skutečnou výzvou bylo jím mluvit, bylo to vystoupit ze své komfortní zóny a věřit, že mám potřebné znalosti, abych se alespoň zeptala, jak se dostanu do Lucernu (protože pražské ulice jsou kouzelné bludiště!)
Hodiny byly velmi zábavné, čeští učitelé jsou velmi dynamičtí a vždy chtějí, abyste se předmět dobře naučili, protože si všimnou úsilí, které vynakládáte na to, abyste mluvili jejich jazykem (i když na vás ze začátku mluví česky, později rozumíte tomu, co říkají). Měl jsem 3 učitele, jeden nás učil gramatická pravidla, další nás učil poslech a další nás učil slovní zásobu a čtení.
Moje třída byla velmi malá, bylo tam jen 6 studentů a já měl 2 spolužáky, jednoho z Koreje a druhého z Abú Dhabí. Moji další 3 společníci byli z Kazachstánu, Běloruska a Ukrajiny. Byly to velmi zajímavé kurzy, byla jsem ohromena podporou, které se mi dostalo od mé spolužačky z Abú Dhabí, způsobem, jakým mi pomohla, když jsem něčemu ve třídě nerozuměla, a způsobem, jakým šeptala odpovědi, když se mě na něco ptali ve třídě... Bohužel kvůli současné situaci to muselo skončit a my jsme se museli přizpůsobit online režimu.