O mně: Katarina
Velvyslanec roku 2020
Na střední škole bych se popsala takto: introvertní, trochu naivní a trochu plachá holka s velkým nevyužitým potenciálem, hladová po dobrodružství a toužící po něčem velkém, ze země, ze které pocházejí všichni padouši ve filmech a se špatnou pověstí mezi zbytkem Evropy.
To, že pocházím ze Srbska, ovlivnilo způsob, jakým se na sebe dívám. Obecně můžete očekávat jednu ze tří reakcí od zahraničních přátel, jakmile jim řeknete, odkud jste:
- "Sibiř? Máte taky nějaké lední medvědy jako domácí mazlíčky haha"
- "Ježíši, jsi v pořádku? Je právě teď ve válce?" *
- V mém nejméně oblíbeném scénáři toho moc neřeknou a jen se na vás "podívají".
Co myslím tím vzhledem? S největší pravděpodobností o něm slyšeli, a určitě ne v dobrém kontextu. Existuje tolik stereotypů o mém lidu podporovaných historií a udržovaných médii, že s největší pravděpodobností budeme čelit nějakému tichému soudu.
Mohl bych o tomto tématu pokračovat ještě mnohem déle, ale tentokrát půjdu rovnou k věci. Díky mé cestě emigranta v České republice jsem si prošla několika fázemi týkajícími se toho, jak vnímám sama sebe, a mé vlastnosti se nyní změnily. Jsem dívka, jejímž posláním je bořit stereotypy prostřednictvím pozitivního dopadu a jít příkladem. Jsem stále introvert, ale také lidový člověk, jsem stále naivní, ale o něco zkušenější. Každý den posouvám hranice svého potenciálu a toužím žít dobrodružství.
A ráda bych se o toto dobrodružství podělila s každým, kdo má zájem vydat se na podobnou cestu, a to studiem v České republice.
Častá chyba, ale Srbsko není Sýrie.